Po dlouhá staletí dominovali Zemi vycházejícího slunce příslušníci vojenské vrstvy – samurajové. Pod jejich vládou Japonsko zaznamenalo od počátku 17. století období prosperity, vnitřní stability a míru. To vše za cenu izolace země od „zhoubného“ vlivu cizinců ze západu a vojenské diktatury na domácí scéně. Od počátku 19. století však zájem „jižních barbarů“ o japonské ostrovy neustále stoupal.
Samurajové byli vojenskou vrstvou zásadním způsobem formující dějiny Japonska. Od druhé poloviny 12. století vedly jednotlivé rody těchto japonských válečníků proti sobě nesmiřitelné války. Japonsko tak periodicky zažívalo výbuchy násilí následované obdobími míru a relativní stability. Na konci 15. století se však země propadla do anarchie a války každého s každým. Po století krvavých konfliktů
Japonští středověcí válečníci – samurajové – se stali jedním ze symbolů Země vycházejícího slunce. Jejich zobrazení v nesčetných filmech, knihách či komiksech jim propůjčilo téměř mytickou podobu neohrožených bojovníků, jejichž meče rozsévaly smrt na bitevních polích. Realita však byla mnohdy jiná než moderní představivost. I samurajové byli pouze lidmi z masa a kostí. Příběh samurajů proto tyto
Japonští středověcí válečníci - samurajové - se stali jedním ze symbolů Země vycházejícího slunce. Jejich zobrazení v nesčetných filmech, knihách či komiksech jim propůjčilo téměř mytickou podobu neohrožených bojovníků, jejichž meče rozsévaly smrt na bitevních polích. Realita však byla mnohdy jiná než moderní představivost. I samurajové byli pouze lidmi z masa a kostí. Příběh samurajů proto tyto
Samurajové byli vojenskou vrstvou zásadním způsobem formující dějiny Japonska. Od druhé poloviny 12. století vedly jednotlivé rody japonských válečníků proti sobě nesmiřitelné války. Japonsko tak periodicky zažívalo výbuchy násilí následované obdobími míru a relativní stability. Na konci 15. století se však země propadla do anarchie a války každého s každým. Po století krvavých konfliktů bylo
Vztahy Rakouska-Uherska a Osmanské říše v letech 1896-1914 prošly řadou proměn a krizí. Jejich vývoj zásadně ovlivňoval postavení habsburské monarchie na poli mezinárodních vztahů. Hlavním cílem této práce bylo analyzovat jednotlivé fáze tohoto procesu a určit do jaké míry ovlivňovaly vzájemné vztahy obecnou politiku obou zemí a posoudit jejich význam.V průběhu svého výzkumu dospěl autor k
Když v roce 1918 skončila první světová válka, toužila většina lidí po pocitu bezpečí a věřila, že se něco podobného už nebude opakovat. Otázkou však zůstávalo, jak kýženého pocitu bezpečí dosáhnout. Cílem monografie je analýza vnímání a přístupu Velké Británie k problému evropské kolektivní bezpečnosti a k pokusům o její vytvoření v první polovině dvacátých let 20. století. Autoři se nejprve