Jako příslušníci mocnářství Rakouska-Uherska museli na frontu rukovat také Češi a Moravané. Rozjásaní vojáci se nadšeně hrnuli do zákopů na trestnou výpravu, dát Srbům za vyučenou, hrnuli se do válečné vřavy umírat „za císaře pána a jeho rodinu“. Z okének železničních vagonů pokřikovali na uslzené ženy, stojící na peronu: „Do Vánoc jsme zpátky doma!“ Avšak zapomněli upřesnit do kterých Vánoc,
Od dramatických událostí v Beskydech, které se odehrály na sklonku roku 1944, uplynula dlouhá doba. Za ten čas se narodila, vyrostla do dospělosti a zestárla řada lidí. Pro ně a pro další nastupující generace je oněch šest let okupace země německými vojáky v letech 1939 až 1945 už jen útržkovitě vzdálená historie. Přímých účastníků a pamětníků už není. Chátrají pomníčky v místech, kde v bojích za
Jak žijí lidé toužící po samotě, nebo vlivem nepříznivých okolností ze své vůle do samoty uvržených? Jaká osamělá místa vyhledávají? O čem tam sní a po čem touží? Pojďme nahlédnout do osudu několika z nich. Nejznámějším poustevníkem v Moravskoslezských Beskydech byl na Pustevnách poustevník Felix, syn fojta Maliny z Horní Bečvy. Podle některých zpráv působil jako poustevník na Pustevnách až
Dvacet příběhů vypráví osudy lidí z posledních let druhé světové války. Je to čas neokázalého hrdinství, kdy muži působí v ilegalitě, nebo odcházejí do lesů a hor mezi partyzány. Vlastenectví v tom čase není jen prázdnou frází a často se za ně platí cenou nejvyšší. Zmíněné je vypálení Juříčkova mlýna a tragický osud Juříčkovy rodiny, jakož i partyzánů a odbojářů, kteří v kritickém čase našli v
Není pro myslivce krásnější chvíle, než se procházet ztichlým lesem ve společnosti jediného opravdového přítele – loveckého psa. Autor vypráví zejména příběhy zkušených loveckých psů, starých mazáků, kteří se vyznají v lese a v lovu. Příběhy psů s krví čistou jak křišťál, ale i těch, jejichž krev je naředěna všelijakými příměsemi psů obyčejných, přesto si na lovecké stezce nezadají. Jsou to i
Historie zbojníků, lupičů, všelijakých zlodějů a banditů je stará jako lidstvo samo. Příčiny, které životní dráhu spořádaného občana vychýlí na zločineckou dráhu, můžeme nalézt v neutěšených sociálních poměrech, v nepříznivých okolnostech a také v touze po snadném zbohatnutí. Někteří z nich byli prostým lidem opěvováni, vešli do balad a legend a stali se z nich hrdinové, kteří „bohatým brali a
Velký milovník a znalec Beskyd Richard Sobotka vypráví o půvabu zdejší krajiny, kráse dřevěných kostelíků, rozhleden a zámků, ale také jak se na nich slastně žilo, nebo kde hledat nejhezčí místo pro poslední odpočinutí. Seznámí vás i s dávno zapomenutými řemesly a pověstmi o podivuhodných a nadpřirozených silách, které horaly provázejí odnepaměti. Z bájných pokladů, které jsou v
Přírodní léčba byla odpradávna součástí lidské existence. Když nepomohly léčivé byliny, přišla na řadu magie božců, bohyň, kouzelníků a čarodějů s čáry a zaříkáváním, s okuřováním, prapodivnými lektvary a nesrozumitelným mumláním modliteb, proseb i zaklínáním. Když ani to nepomohlo a vyložené karty napověděly, že chorý už nebude dlouho po zeleném trávníčku šlapat, pak zpravidla
Projděte s námi tajemná místa Beskyd a s nimi spojené pověsti, pověry a legendy. Například proč zmizela údajná chodba pod Radhoštěm, kterou bylo možné pohodlně projít z rožnovské strany na frenštátskou? A nevznikla třeba z nějaké příčiny o kousek dál jiná? Nevěříme na pověry a čáry, a přesto existuje bylina, která tajně vložena do oděvu milé osoby vzbudí její lásku. Možná může být pravdivá pověra
Čas neúprosně zasahuje do krajiny i našich životů. Generace lidí odešly a hory dál stojí na svém místě. Ale člověk je významně ovlivňuje. Mění. Staré pohlednice a fotografie vydávají svědectví o proměně krajiny, stejně tak i malíři. S údivem sledujeme, jak důvěrně známou krajinu, město, vesnici, ulici, zátiší viděli naši předkové. A klademe si otázku, jaký byl svět našich dědů, který už
Beskydy patří k našim nejmalebnějším horám a toulky jimi přinášejí nejen radost z pohybu volnou přírodou. Kolikrát už máme pocit, že v podhůří, na horských svazích i hřebenech končí svět, kde jen divoká zvěř má svůj domov, přece za zátočinou lesní cesty se před námi otevře další sluncem ozářená horská louka, na jejím okraji má své místo pasekářská usedlost. Na mnoha místech v dolinách, na
Před půlnocí se ozvalo výbojné volání, zakončené hlubokým mrmláním, pak znovu útočný a vyzývavý ryk. Jelen opustil zastíněný okraj lesa a vyšel na scénu, ozářenou měsíčním světlem. Byl to statný jelen s krásně vytvarovaným parožím, zakončeným korunou… To už na scénu, ozářenou měsíčním světlem, vykročil také sok. Rovněž statný jelen, svaly a síla, mohutné paroží a touha získat pro sebe stádečko
Dva přátelé se znovu po létech potkají doma v zapadlé vsi v Černovicích, usazené ve ztracené končině uprostřed hor.Ve víru moderní doby krutě zasáhne do jejich přátelství lovecká vášeň. Než se rok s rokem sejde, zůstaly v podzimem vybarvených horách už jen vzpomínky na pohodu společně prožitých chvil, které vyvrcholily nečekaným dramatem.
Někdejší vynikající žokej Tom řeší obtížnou situaci po úrazu a po životním zklamání přijetím nabídky dělat trenéra v zapadlém jezdeckém areálu Pastviny uprostřed hor. Není to velká stáj, namísto steeplechase tam pořádají, spíš pro zábavu a potěšení, westernové závody. Ztracenou životní rovnováhu mu pomáhají najít přátelé a malebná příroda, i skvělé výsledky krásky Martiny při westernových
Měl jsem svého prvního srnečka vyhlédnutého ve Šlahorkách. Vycházel pokaždé ráno a večer ve stejnou hodinu, jako kdyby ho provázkem k mladému bučku uvázal. Byl už tak uvyklý na poklid, že ani moc nedával pozor. Netušil, že ležím nedaleko v trávě, stačilo několik stébel poodhrnout a měl jsem ho na mušce, mohl jsem střílet. Ruce se mi třásly jako při zimnici, muška poskakovala po stromech, po
Srnec, nepravidelný šesterák, vkročil na palouk. Uvyklý na klidné a bezpečné místo se ani příliš nerozhlížel, hned se začal pást. Jen čas od času zvedl hlavu a jistil. Nadlesní Baryška pozvolna zvedl zbraň do střelecké pozice. S prstem na spoušti hledal nejpříhodnější místo pro umístění střely. Srnec však z jakéhosi popudu náhle poodskočil. V té chvíli nadlesní s úlekem viděl, že míří přímo na
Malá osada Andělský Dvůr zůstávala po celou dobu války bezpečně ukryta v obtížně přístupném místě hor. Pomoc partyzánům byla pro osadníky zcela přirozená. Těžko přístupná osada jim poskytovala šalebný pocit bezpečí. V závěrečných měsících války však neuniknou zradě konfidentů, vzápětí ani zásahu trestného přepadového oddílu. Osadníci jsou zavražděni, dřevěné domy vypáleny. Devatenáctiletý Jaryn
Začal jsem psát lovecký deník už jako chlapec, co sotva dorostl prvému výstřelu z lovecké pušky. V té době už jsem měl zelený svět pevně vetknutý v sobě. Počáteční neumělé záznamy se postupně proměnily v pozorování přírody a zaznamenávání jejich proměn, v listování v té ohromující knize, která jako by neměla začátku ani konce. Vždy znovu se mi odvíjí před očima příběh, byť se odehrál před
Malebné Beskydy, plné voňavých lesů, rozkvetlých luk a tichých samot jsou svědky drsných i úsměvných příběhů hajných a pytláků. Provází je legendární postava hajného Karla Macurka, zvaného „pytlácký hajný“, či „tata pytláků“. K onomu zvláštnímu přízvisku se dostal nejen pro cit k přírodě a živým tvorům, ale také k lidem. A není výjimkou, že kolikrát flintu, bez které neudělá krok, nemůže