Svou tvorbou navazuje Igor Grimmich jednak na výpověď umělecké generace sedmdesátých let, jež kriticky reflektovala poměry československého normalizačního bezčasí sžíravou, mnohdy přitom i hravou ironičností. Vychází však také z impulzů generace let osmdesátých, jež smysl malby (ať již v západním Berlíně nebo v Praze) dynamicky vzkřísila v rámci návratu k figuraci a k narativní symbolice.
Monografie Věry Novákové si klade za cíl přehledně obsáhnout celou autorčinu dosavadní tvůrčí dráhu, od konce čtyřicátých let, kdy byla z politických důvodů vyloučena z Akademie výtvarných umění, až po současnost. Na základě chronologického sledu barevných reprodukcí a materiálů z osobního archivu Věry Novákové bude zdokumentována a ozřejměna celá vývojová komplexita autorčina díla. Hlavní text