Kořeny matematické poezie nejsou výhradně experimentem moderní doby, ale sahají k samotným základům evropské civilizace. Poezie Radoslava Rochallyiho se vyznačuje obrovskou svobodou psaní, nebo alespoň možností výběru použitých rovnic, což samo o sobě definuje svobodu její tvorby. A je zřejmé, že jde o mnohem větší svobodu než tu, kterou poskytuje většina striktních strukturálních forem. Tato
Radoslav Rochallyi v jeho Rovnicovej poézii pracuje vo vizuálnej matematickej forme. Rochallyi razí myšlienku, že forma nasleduje funkciu a preto pristupuje k vizuálu funkčne a teda jeho aranžmány aj keď na prvý pohľad schematické, intenzívne pozývajú čitateľa, aby sa presunul do priestoru špekulácií. V knihe Rovnicová poézia je viditeľný rukopis hybridnej tvorby s prvkami Novej avantgardy,
Hľadanie odpovedí na zásadné otázky bytia je podstatou filozofie. Kto sme? Odkiaľ prichádzame? Kam smerujeme? Čo je to bytie? Stále sa pýtame, no stále nevieme. Niekedy tušíme, inokedy iba dúfame. Hľadáme a tápeme. Tak ako Caut, hrdina knihy Mythra invictus, ktorého sprevádzame cestou duchovného precitnutia a uvedomenia si zmyslu života. Chvíľu sa zdá, že to je fikcia, a chvíľu zase, že je to
Po básnickej zbierke Golden Divine (2015)autor tentoraz prichádza s Mechanikou všednosti, ktorá má svoj básnický jazyk s minimalizmom a výrazným introspektívnym pohľadom do samého seba. Rochallyiho poézia je príjemná, čitateľsky dosť náročná, s prelivom filozofického pozadia, ktoré autor má. Pozorne sleduje svoje vnútorné pocity. Má v sebe múdrosť, ktorá by skôr patrila tým, ktorí prešli svojou