Co je dada? Motýl, včela, růže hozená do kostela? Zábavní nesmysl, nebo něco mnohem hlubšího, co ohledává samotné kořeny lidské civilizace? Jedno z dlouhé řady avantgardních hnutí, jeden z mnoha uměleckých stylů, anebo rovnou nová metoda psaní a čtení člověka napříč dějinami od á do zet? Jak to bylo s dada venku, ve Švýcarsku, Německu, Francii – a jak u nás doma? Byl dadaistou Jaroslav Hašek?
Jedlan, Marr, Kataj, Kajem – to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný
Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v
Básník a filozof Eugen Brikcius vzpomíná na své kamarády a přátele: historiky umění a filozofy, malíře a sochaře, básníky a esejisty. Kniha skládá jedinečný portrét české kultury, hlavně poezie a filozofie, od 60. let minulého století po dnešek. Jsou to: Milan Balabán, Vladimír Borecký, Ivan Dubský, Jiří Gruša, Ivan Havel, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Bohumil Hrabal, Ellen Jilemnická, Ivan
Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout. V novém výboru, s novými ilustracemi. Třeba pro srovnání s výbory staršími, jako Nonsens (1997) nebo Ostrov, kde rostou housle (1987). Některá jména se nabízela sama a
Nakladatelství Meander vydává experimentální knihu Dnes dítě. Co den, to jedna věta dítěte. Dítě je čisté jak lilie a upřímné a pravdivé. Poví Vám toho o světě víc než noviny, televize, internet. Škoda každé chvíle, kterou sedí u počítače, tabletu, iphonu – a ne s Vámi, rodiči. Pocta spontánnímu vidění, jedinečné imaginaci, řeči, která se dobrodružně klube na svět. Vybrané věty rozvinula do