Nic není absurdnější než skutečnost. Mezičas rozpadu je neromantickým románem o romantice absurdna, jenž vypráví osud podivínského malíře, který nejraději ze všeho chytá lelky a baští neplavce s octem a cibulí. Tato parodie na romantické příběhy s trefnou satirou ukazuje, že lidé zkrátka nevědí, co v životě doopravdy chtějí. Mezi četnými slovními hříčkami a důmyslnými popkulturními odkazy se
Filozofická novela zasazená do prostředí alternativního politického zřízení, které vyžaduje od občanů zapojení do činností užitečných pro společnost. O míře užitku rozhodují úředníci a kniha sleduje běžný den právě jednoho z nich. Mezitím se k Zemi blíží kometa… Dílo provokuje k vlastním úvahám o řadě sociálních i existenciálních témat. Kromě čtivého podání originálního příběhu tak disponuje