Kniha představuje krajku jako pozoruhodný fenomén liturgického umění, jehož význam zdaleka přesahuje dekorativní funkci. Ukazuje, jak se po staletí stala součástí sakrálního prostoru, kde zdobila oltáře, liturgické textilie i církevní oděvy a spojovala řemeslnou zručnost s krásou, zbožností a úctou k posvátnu. Čtenář se seznámí s vývojem krajkářského umění od jeho textilních předchůdců a významu
Středověká bohoslužebná roucha byla zdobena především figurální výšivkou, rostlinný ornament měl jen doplňkový charakter a objevoval se jen zřídka. V 16. století se však situace změnila a po roce 1600 dokonce obrátila. V souvislosti s cestami do zámoří se značně rozšířil sortiment zobrazovaných květin, které postupně nacházely cestu i do šlechitckých zahrad. Ve specializovaném církevním