Kde se vzala fotografie na papíru? Jak vypadaly první světelné obrazy na papírové podložce a kdo byli jejich tvůrci? Ve kterých oblastech se uplatnila a čím fotografie na papíru zaujala své první sběratele? Jaké byly její přednosti oproti daguerrotypii a ostatním konkurenčním metodám a v čem naopak zaostávala? Nejen na tyto otázky hledá a nabízí odpovědi kniha Vynálezci, piráti, epigoni, jež
Architekt Josef Schulz (1840–1917) je většině veřejnosti znám hlavně jako autor návrhu stavby Národního muzea, spoluautor Rudolfina či autor rekonstrukce požárem poničené budovy Národního divadla. Málokdo ví, že vedle architektonické a pedagogické praxe byla důležitou kapitolou jeho celoživotních zájmů také fotografie. Cílem drobné publikace, která je koncipovaná jako doprovodná ke stejnojmenné
Ústřední téma knihy představuje osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho aktivity na poli uměleckého mecenátu v Čechách v polovině 19. století, zejména s ohledem na jeho zájmy v oblasti krajinotvorby, architektury, sběratelství, vlastní umělecké tvorby i obrazové dokumentace. Značná pozornost je věnována širšímu tematickému i teritoriálnímu kontextu uměleckém mecenátu, přičemž
Publikace vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Moravské galerii v Brně.
Kniha českému čtenáři vůbec poprvé odkrývá mimořádně pozoruhodnou oblast historie naší vizuální kultury, a to prostřednictvím děl ze zdejších sbírek, zasazených do evropského kontextu. Vztah umění a fotografie se v 19. století formoval především ve třech rovinách. V první řadě to byly umělecké ambice fotografů, s nimiž se setkáváme již od samého počátku. Zároveň zde existovala nutkavá potřeba