Křížová cesta sepsaná spirituálem Teologického konviktu v Olomouci, P. Petrem Vrbackým, vyniká svou hloubkou a precizně formulovanými myšlenkami, které jsou pro autora typické. Jeho úvahy o kříži a o poselství křížové cesty jsou plody osobní modlitby, stejně jako aktuálními glosami našeho životního stylu. To vše ve velmi působivém podání, které je zbaveno zbytečných slov. Ukazuje nám, že
"Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!" (Flp 4,4) Není snad křesťana neznalého tohoto apoštolského povzbuzení. Ovšem zrovna tak neexistuje věřící, jehož život by byl jen růžencem nekonečných radostí. Víra může trpět bolestmi: bolestí z nezdarů, ze vztahů, z lidí, z církve - a nejvíce z hříchů… Nad těmito bolestmi, ale také nad tím, jak se s nimi vyrovnávat, se autor zamýšlí.
"Petr Vrbacký kreslí své obrazy rychlými, přímými tahy, navíc tahy děsivě pravdivými. Přímočarost knihy je podtržena tím, že všechno, o čem je řeč, vlastně tušíme všichni, jen to někdo řekl nahlas. Sám název titulu je paradoxní, vždyť každý z nás občas něco toužíme potichu zašeptat do vrby, a ve stejném okamžiku se vykřičet až na pulty knihkupectví. Jako v oné pohádce o císařových šatech
Předložené svěží dílko nás opakovaně provede liturgickým rokem, což nám slovy autora poslouží k tomu, abychom si znovu uvědomili na čem stojí náš život, kam míří naše naděje a znovu vyrazili na cestu, pokud přešlapujeme na místě. Cestou liturgickým rokem najdeme spolehlivou radu, jak se správně těšit na Vánoce, v postní době nám Petr Vrbacký na základě osobní zkušenosti poradí, jak se vyhnout