O zlotřilých drátenících, jejich všehoschopných hrncích, záludném deštníku a nenasytných knihách, o zámku, který se mění v lesní boudu, o boudě, která si počíná obráceně, o náhlé zkáze plechové flotily, o líté bitvě v černošickém lese, o hře na harfu a dalších hrůzách popsaných řadou hodnověrných svědků, počítaje v to paní Majerovou, potok, který opustil svou strouhu, a místní ježibabu.
Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách. Metafyzické otázky po povaze fikčních entit, podmínkách jejich identity, jejich úplnosti či neúplnosti nebo po vztahu mezi fikcí a reálným světem jsou „sneseny na zem“ tím, že se řeší na
Dějištěm i hybatelem příběhu je místo s pohnutou historií: opuštěný dům ve slezské Vidnavě, v němž býval kněžský seminář, pak zajatecký lágr, po něm lazaret wehrmachtu a po něm dětská ozdravovna. Hlavní část textu psaného na rozhraní žánrů tvoří záznamy v sešitu nedávno nalezeném v tamním archivu. Záznamy se navzájem korigují, usvědčují se z neochoty zachytit skutečný chod událostí nebo z