Gallusova antropologie je zakotvena christologicky, předznamenání je však pneumatologické: ve své individualitě i socialitě, ve svém chápání světa, sebe i Boha člověk žije a komunikuje v prostoru působení Ducha svatého. Člověk je tak definován jako člověk před Bohem, jako Boží stvoření, jako tvor žijící v prostoru Boží přítomnosti. A právě takto zápasí člověk o dobré vztahy a dobrý život: na svém
Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického
Co je pravda? Má pravdu věda? Je místem pravdy univerzita se svými akademickými svobodami? Otázka po pravdě je prý tou nejfilosofičtější otázkou vůbec. Zatímco ale pro filosofy zůstává stále otázkou, ovlivňuje naše - byť třeba dílčí a nedokonalé - pojetí pravdy zásadním způsobem naši životní praxi, náš každodenní život. Předložená studie se snaží ukázat, že pravda jako nejzazší norma a horizont