Komu se nikdy neztratila ponožka, tomu se ztratí ještě dneska. Kdo si myslí, že za to může pračka, pes, nepořádná manželka či manžel, nebo dokonce jejich děti, ten je na velkém omylu. Za to, že nám z páru ponožek občas zůstávají jen licháče, můžou lichožrouti. V prvním díle příběhu se malý lichožrout Hihlík po mnoha peripetiích rozhodl, že odjede do Afriky hledat své rodiče. Jeho nejlepší kamarád
Druhý díl příběhu ze skrytého života lichožroutů se rozbíhá po dvou liniích, které se postupně proplétají a často i řádně zauzlí. "Pitvorný nárůdek lupičů a žroutů ponožek" (Petr Matoušek v recenzi Lichožroutská groteska - 28. 11. 2008, Hospodářské noviny) se vrací na scénu ve chvíli, kdy končí jistá idyla, a do jejich osudů vstoupí víc nebezpečí, tajemství a zrady. Vysmívaný Hihlík, který v
Už jako malý Kdybýšek měl jediného přítele: plyšového Psa. Teď je z něho stárnoucí pan Kdybych, který si věčně stýská. Potřeboval by nějakého kamaráda, který nevypadá jako pes, umí hrát šachy nebo aspoň lízaný mariáš a hlavně: dá se s ním jít do hospůdky, do přírody nebo do divadla. A tak jeho chytrý Pes dá do novin inzerát: Pan Kdybych hledá kamaráda. Seznámení možné na lavičce u sochy