Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. Ovšem tam, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace a imaginace, ale také manuální práce, koordinace, komunikace či organizace výroby. S jakým vzděláním, dovednostmi a záměry přicházeli adepti animace do
Filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku natočil Václav Vorlíček v roce 1973 podle scénáře Františka Pavlíčka. Pro vznik a následné osudy tohoto filmu jsou charakteristické především tři rysy: natáčel se v prvních letech normalizace v koprodukci s východoněmeckým studiem DEFA; už v době uvedení byl pozitivně přijat diváky i filmovou kritikou a úspěšně prodáván do zahraničí; jeho popularita během
Kniha se věnuje kinematografii a filmové kultuře tří zemí, které tvořily z perspektivy východního bloku a především z perspektivy Sovětského svazu tzv. severní trojúhelník — šlo o státy vytvářející na severovýchodě Evropy nárazníkovou zónu mezi oběma mocenskými bloky studené války, což ovlivňovalo jak jejich vnitřní politiku, tak jejich pozici vůči Moskvě. Zdůraznění tohoto „trojúhelníku“ je
Kinematografie prošla v poválečném Československu dvěma významnými změnami – nejprve byla v srpnu 1945 jako první průmyslové odvětví zestátněna, poté po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 podřízena ideologickým cílům nového režimu a podrobena sovětizaci. Předkládané texty na základě široké škály archivních materiálů zevrubně zkoumají dosud opomíjené období konce 40. let a let 50.