Pavel Řezníček v této téměř legendární knize vzpomíná na své mládí strávené v Brně, kde bydlel v bývalém krejčovském či niťařském krámku. Vyprávění je souhrnem autentických anekdot a osoby, které navštěvují hlavníhohrdinu Pekárka v jeho krámku, mají svůj předobraz v reálných osobnostech brněnského kulturního života. Pod jiným jménem se zde setkáme s dramatikem a režisérem Arnoštem Goldflamem,
Básník Pavel Řezníček odešel do jiného světa na podzim roku 2018. Jeho verše trvají v tomto světě a stojí za to je číst. Jeho básně jsou tu pro ty, kdo ho znali a vzpomenou si nad nimi na autorovy výtržnosti i na výbuchy obraznosti, které přišla-li ta správná chvíle, vystřelovaly z jeho mysli do noci jako roje meteorů. Řezníčkovy básně jsou tu ale (a možná především) i pro ty, kdo o jejich
Vzpomínky surrealistického básníka a prozaika (nar. 1942), ve kterých se snaží vyvrátit „asi tak osm základních lží a pomluv“, které se vznášejí kolem jeho osoby. Především však vzpomíná na Bohumila Hrabala, „prokleté básníky“ Karla Šebka a Jiřího Veselského, na Ladislava Nováka, Vratislava Effenbergera, Petra Krále a řadu dalších, „které měl rád, ale i na ty, které rád neměl.“