Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru. Usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako jeho rodiče. Jsme nad tím schopni žasnout jako
Co viděli a jak se cítili svědci posledních Ježíšových dnů? A jak jeho příběh prožíváme my? Ať už jdeme vědomě za Ježíšem nebo jen tak procházíme okolo, dveře velikonočního příběhu jsou otevřené…. Autor dopisů je plný radostného úžasu nad tím, jak živé a aktuální jsou texty Nového zákona a jak dobrodružný může být dialog s konkrétními lidmi přes propast dvou tisíciletí. Chcete-li, můžete
Vstupujete do světa, v němž mrazí. Kéž je vaše smrt rychlá. Židé Pavučinu nevytvořili, ba ani neobjevili. Jednoduše na ni narazili při někdejším zběsilém úprku ze Země. Jejich jedinou zásluhou je, že na ni narazili jako první. Ať již se jednalo o Boží záměr, či pouhou náhodu, dokázali toho využít s genialitou sobě vlastní. Monopol na užívání Pavučiny se stal strategickou zbraní i