Patrik El jako autor, badatel a „imaginární sběratel“ se svými uměleckými poklady žije a odvíjí od nich vlákna příběhů a vzpomínek. Každé z vybraných děl tu zastupuje fragment rozhovoru, který obraz vedl – a stále vede – s autorem těchto textů. Nesnaží se o systematický přístup, neřadí díla ani podle stylu, ani chronologicky, ani podle historické významnosti. Jeho sbírka je fenomenologická,
Geografie Edenu je kniha o umění, poesii a krajině, v níž autor pátrá po kořenech a výhoncích plíživé hrůzy, číhavého děsu a tichého zkoprnění. Ze svých osobních archivů Linhart vytahuje na povrch polozapomenuté či zcela opomíjené autory a jejich díla a svou originální interpretací nabízí jiný pohled na umění. Kniha je rozdělena do čtyř oddílů. První část je věnována vnímání krajiny a
Sbírka příběhů a deníkových záznamů a někdy též kryšpínských nanicovatostí vznikala během let na dvou vzdálených místech, v klášterech Broumov a Osek a jejich okolí. Jak se do těchto míst básník dostal bude zjevně svrchovaným tajemstvím i pro něho. Důležité pro čtenáře je, že si vedle humoru a lásky k poutnictví, zachoval svou přímočarou sebestřednost a razantní odbržděnost - jak se trefně v
Spisovatel a výtvarník, performer a mystifikátor Patrik Linhart se narodil v Duchcově (*1979). Absolvoval vysokoškolská studia s titulem inženýr ekonomie. Poté pracoval jako personalista, pomocný úředník, ekonom, učitel na střední škole, sociální pracovník, novinář apod. Od roku 2010 je na volné noze. Publikuje pod řadou pseudonymů. Vydává revui Dekadent geniální. Provozuje vědecké studio Stará
Měsíční povídky, respektive mikropovídky, které autor píše od roku 1994, dosud vyšly v pěti knižních výborech. Nyní vychází šestý. Šachty, ženy, hospody, poesie pro každý den. A když je toho Severu příliš, šup do Brna, na Žižkov nebo rovnou do Transplutonie. Meditace o životě, o dětech, o psech, vše psané s humorem, který nešetří nic a nikoho, včetně autora. Myslíte si, že jste jako na poušti,
Ma´te maly´ dům? Na nohy va´m ta´hne? Pořiďte si Linharta! Stačí jedna kniha, půl stra´nky, a svět je nekonečně dlouhy´, široký a bystrozraky´. Slovo dělá svět. A oko je krásně kulate´, vidi´ tři sta šedesát stupňů. Odtud je k 451 stupňům Fahrenheita, co bys Magnesii´ Literou dohodil a s Terrym Foxem zbytek doběhl. Kdo hoří, ma´ za tři. Kdo boří, je nejlepši´ stavitel. Uvolnit pravidla, vymknout
Autobiografický román krále mikropovídek, člena radikálního pánského striptýzu Vyžvejklá bambule a autora oceňovaných dějin hororu Vyprávění nočních hubeňourů. Linhart naplno otevírá svoji třináctou komnatu. Popadne vás za ruku a protáhne vás svým životem jako velkým flámem. Neskryje nic. Potkáte ho jako dvacetileté ucho, co chce psaním dobýt svět.
Horrory roků představují výbor esejí, glos, kritik a recenzí, které autor publikoval v literárních časopisech v letech 2010 až 2015. Finále knihy tvoří osobitě pojaté kalendárium převážně literárních událostí a chronologie uměleckých vítězství a proher posledních dvaceti století. Devízou knihy je Linhartův svérázný humor, hravost a nebývalá sečtělost. Název knihy odkazuje nejen na autorovu
Nedávno jsem překládal do češtiny „London Calling“ od Clash. Ten text je přímo prorostlý odkazy, narážkami, zlomyslnými vtípky. Na první pokus skoro nečitelné, na druhý a všechny další pak narůstající „rozkoš z textu“. S Patrikem Linhartem je to podobně. Jeho žánrem je prozaická miniatura, jeho metodou divoká koláž viděného, přečteného, slyšeného, vyfantazírovaného. V hlavní roli jazyk. Ne
Prozaické miniatury, v nichž se – stejně jako ve skutečném životě – ocitáme na nejisté půdě mnoha světů, modelů a neuvěřitelných pojednání. Jejich repertoár je široký – od autobiografických zpovědí přes postřehy poutnické, imaginativní, paravědecké a patafyzické až k črtám o politických, společenských a mediálních žvástech a pověrách. Patrik Linhart tyhle texty píše jako deník, vyhrocuje a