V dobovém kontextu proměny epistemologického paradigmatu nám autor představuje dvě významné postavy renesanční skepse, ikonu tzv. politických realistů N. Machiavelliho a představitele křesťanského humanismu D. E. Rotterdamského. Rozumnost, formální logika a ostrá hranice mezi významovými binárními opozicemi prostupuje celým tímto dílem. Výsledná forma představuje svým způsobem hyperracionální
Ústředním tématem knihy je analýza sociální filosofie K. R. Poppera a vybraných zástupců tzv. rakouské libertariánské školy, tj. Ludwiga von Misese, Friedricha Augusta von Hayeka a Murraye Newtona Rothbarda, a to konkrétně v otázce demokracie a jejího hodnotového či procesuálního ukotvení. Analýza je vedena z pozice sociální vědy, přístupem kombinujícím fenomenologii a sociologickou hermeneutiku.