Tato kniha je podobná divoké jízdě, při níž se potkáte se šumavskými světci, proroky, čarodějkami i zapomenutými příběhy. Průvodcem je bosonohý básník – Ondřej z Hory. Má dobrosrdečnou duši farářovu a zároveň spiritualitu mystika, s níž umí probouzet zaniklá místa i spící duchy různých koutů Šumavy a odemykat klíčem mýtu její skrytou poetiku.
Šumavské pověsti, které jsou vám v knize předloženy, jsou klíčem k životu našich předků. Vyprávění se totiž může tradovat po mnohé generace a nese v sobě určitou starobylost.
Mezi dvěma deskami se skrývá pravý šumavský poklad. Padesát pohádek starých pár měsíců a někdy i dvě stě let, o bájných Šumavácích s kořenitými jmény jako Krákora, Kolomajzna, Drátisko, Lesní matka, Pendelín, Mátová O´ma, Kvák Rozseda a další. Tak jak si je vypravoval po chalupách dávný horský národ.
Sbírka vzácných židovských pověsí z krajiny mezi Českými Budějovicemi a Poběžovicemi. Autor a folklorista je sbíral přes čtyřicet let. Jsou to příběhy hořko-sladké, jak jen se uměla židovská vyprávěcí kultura projevit.
Autor pochází z rodiny básníka Vítězslava Nezvala a vzpomíná na zajímavé osobnosti, s nimiž zažíval různá dobrodružství. Jaroslav Seifert, jugoslávský vůdce Tito, nobelista Josif Brodskij a další. Také zaznamenává poetické fenomény padesátých let i let normalizačních a ne náhodou jej potkávaly i příhody nevysvětlitelné.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“. A při svém jinotajném hledání jsem si uvědomil zcela konkrétní fakt, že ze Strakonic do Janovic vede cesta kolem nás.
