Lidský faktor zatlouká hřebíček Možná že jediným lidským pojítkem s přírodou a transcendencí je naše neschopnost dostát vlastním požadavkům lidství. Věrnost se rozbíjí o chtíč, „lása“ o každodennost soužití, ideály o chuť nemyslet na nic, mateřství o děti, vůle o bezmoc, buňka o jinou buňku. Nejde však o muže a ženu, o vztahy. To lidé jako by nedokázali uspět v žádném ze svých rituálů
Co dělá člověka člověkem: Dvě ruce a dvě nohy? Chytrá hlava, šikovné ruce? Nebo jde hlavně o to, co ho baví a naplňuje? Když budete lidem naslouchat, sami vám rádi řeknou, co je podle nich nejdůležitější. A protože to má každý trochu jinak, nakonec uvidíte, že charaktery a povolání lidí jsou stejně pestré jako svět, ve kterém žijeme. Tak se na něj pojďte podívat novýma očima – uvidíte ho v
Nikde není určeno, že úkolem poezie je sdělovat krásu. Zvláštní blaho působí i pohyb drátěného kartáče proti srsti, tedy poezie, která ukazuje naši slabost. Verše, které přesně zaznamenávají, kde a jak v životě selháváme, do jakých propastí jsme se vrhli a proč. Vyzrálý básnický debut strašnické básnířky přináší napětí, nejistotu, vzrušení. A možná uvolnění. Možná.