Jan Nowaczek se dostal do osvětimského tábora radomským transportem v lednu 1941. V táboře strávil několik měsíců, než se mu podařilo utéct v převleku za esesmana. Při útěku se dostane do rodiny Kuligových, která mu i v době těžkých válečných časů poskytla pomoc, kdy hrozil za napomáhání při útěku trest smrti. Jan Nowaczek byl po nějaké době dopaden a opět uvězněn v koncentračním táboře,
Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protože její muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvolává ještě větší neklid. Ann
Osvětim měla nejen svého Anděla smrti, nebezpečného a nevyzpytatelného lékaře Josefa Mengeleho, ale také Anděla života, porodní asistentku Stanisławu Leszczynskou, která se mu dokázala postavit. Drobná a křehká žena, která i přes jeho rozkaz, aby děti okamžitě po narození usmrcovala, jednala podle svého svědomí a snažila se pro každého novorozence vykonat maximum na jeho záchranu. Do osvětimského
Stojím před esesmanem na vratkých, třesoucích se nohou. Nemám odvahu pohlédnout mu do tváře… Přikládá bič k mému krku. Předpokládám, že zanedlouho do tohoto pohybu vloží veškerou sílu a přidusí mě tak, že nebudu moci dýchat. Za m je vše jinak. Zastrčí konec biče pod mou bradu a přinutil mě zvednout hlavu. Poddávám se jeho vůli, přivírám však oči, abych neviděla jeho obličej. „Otevři oči.“