V novém svazku edice Stručná historie Milena Lenderová živě a se smyslem pro detail i pro širší souvislosti líčí dějiny žen v českých zemích od středověku po práh 21. století. Shrnuje a vysvětluje, jak se v průběhu dějin proměňovala dívčí puberta, s jakými ambicemi vstupovaly v různých dobách ženy do manželství či jak vnímaly své mateřství. Přichází s novou historickou perspektivou v pohledu na
Historie, která v posledním více než půlstoletí zažila několik paradigmatických obratů, přidala nedávno další – obrat, kterému se říká animal turn: zvířata, která až dosud hrála v zorném úhlu historiků spíše okrajovou úlohu, se začala drát do jeho centra. Oprávněně, vždyť se na vývoji lidské civilizace aktivně podílela – poskytovala lidem potravu, materiál na oděv i obydlí, stála u zrodu jejich
Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také
Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických
Je povinností jedince obětovat své štěstí zájmu národa? Zdeňka Havlíčková (1848–1872) v tomto ohledu zklamala, v jejím osudu se střetávají národní zájmy a právo jedince na osobní štěstí. Možná by se tato osiřelá dcera Karla Havlíčka, vychovávaná v láskyplném prostředí své tety, byla vdala nebo by hledala svou obživu coby vychovatelka či společnice. Národem prohlášenou „dceru národa“ však
Osobní deníky patří mezi prameny soukromé povahy, teprve v poslední době docenili historikové jejich význam. Ženskými deníky se v českých zemích zatím nikdo nezabýval, dlouho se zdálo, že se jich dochoval jen zlomek. Až na výjimky souvisí vznik ženských autobiografických textů deníkového či memoárového typu s osvícenstvím; na rozdíl od historicky starších deníků mužských se objevují právě tehdy,