Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát „druhý život“ pracím významného českého filosofa Milana Machovce (1925–2003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za „masarykovské“. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a
Stěžejní dílo populárního filozofa, které je zásadně přepracováno a poučeno o nová zjištění etologie a ekologie. Autor zde pojednává problematiku absurdity, zla a zoufalství, uvažuje o náboženských řešeních problémů, o rozkoši, slasti, seberealizaci, problému práce a činnosti vůbec. Všímá si však i „lepší budoucnosti" a její přípravy, vstupu do vesmíru a dosahu tohoto kroku pro člověka, vztahů
Odpovědět na otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.
Je pomalu již v Čechách ustáleným paradoxem, že věci ve světě známé a úspěšné, jsou zde opomenuty či určeny výlučnému publiku. Nejinak je tomu se základní Machovcovou prací Ježíšem. Ve světě tato kniha vyšla bezmála ve 20 vydáních, kromě světových jazyků např. také japonsky. U nás vyšla v poněkud nešťastné ediční podobě jen jednou, těsně po listopadu 1989. Přitom jde o pronikavou analýzu
Nové vydání asi nejvýznamnější autorovy knihy, ve které se přední postava české poválečné filosofie Milan Machovec (1925-2003) zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky - jak v předmluvě sám autor upozorňuje - ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá
Aurelius Augustinus neboli svatý Augustin patří k jedněm z nejpozoruhodnějších postav dějin lidstva. Na jedné straně byl a je uznáván katolickou církví jako jeden z největších světců a učitelů, na druhé straně se k němu hlásily i různé proudy opoziční či reformní, tedy z hlediska katolíků často kacířské. Augustin byl různými mysliteli považován jak za posledního člověka antiky, tak za tvůrce