Monografie se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy. V
Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 19271963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 19341942 a opět 19451961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje