Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a
Nejslavnější drama ruského spisovatele z roku 1902 je vzrušující a zajímavou sondou do života lidí „na dně“ tehdejší ruské společnosti. Stále často divadly po celém světě uváděná hra vychází v edici D v překladu L. Suchařípy jako 68. svazek.
Programová brožura k činoherní inscenaci Vassa Železnovová, která měla premiéru 27. října 2021 ve Stavovském divadle a stala se Inscenací roku 2021 dle Cen divadelní kritiky. Kromě úpravy Gorkého dramatu, kterou připravila Marta Ljubková a Jan Frič dle překladu Aleny Machoninové, obsahuje program například esej filozofky Josefiny Formanové Tančit na hrobech aneb Rodinná oslava nebo výtvarnou esej
Kniha Moje univerzity je knihou mučivých otázok o láske, milosrdenstve, pokore, násilí človeka na človeku, zmysle života a hľadaní odpovedí na nich. Gorkij ukazuje, že život sám ponúka konfrontáciu názorov a viac ako knihy reálne dokazuje pravdivosť niektorých a idealistickosť iných. Mrazivo výstižne znie názor jedného z múdrych ľudí, s ktorými život Gorkého na chvíľu spojil: "Škoda, že tento ľud
Kniha Moje univerzity je knihou mučivých otázok o láske, milosrdenstve, pokore, násilí človeka na človeku, zmysle života a hľadaní odpovedí na nich. Gorkij ukazuje, že život sám ponúka konfrontáciu názorov a viac ako knihy reálne dokazuje pravdivosť niektorých a idealistickosť iných. Mrazivo výstižne znie názor jedného z múdrych ľudí, s ktorými život Gorkého na chvíľu spojil: „Škoda, že tento ľud
Nejslavnější drama ruského spisovatele z roku 1902 je vzrušující a zajímavou sondou do života lidí "na dně" tehdejší ruské společnosti. Stále často divadly po celém světě uváděná hra vychází v edici D v překladu L. Suchařípy.
Maxim Gorkij (1868 – 1936) bol romantik a idealista. Možno to bolo zapríčinené tým, že od malička vyrastal v prostredí hodnom jeho pseudonymu – v prostredí s maximálne horkou príchuťou. „V detstve,“ píše Gorkij, „si sám seba predstavujem ako úľ, do ktorého rozliční jednoduchí, všední ľudia ako včely znášali med svojich vedomostí a myšlienok o živote a obohacovali moju dušu – kto čím