Svazek zahrnuje dva Merleau-Pontyho texty ze sklonku r. 1951, jejichž původním účelem bylo představit jej přijímací komisi jako kandidáta na prestižní College de France. Texty obsahují propracované shrnutí Merleau-Pontyho prvních publikací (Struktura chování, Fenomenologie vnímání) i popis projektů, na nichž právě pracoval (Próza světa) a které plánoval (Viditelné a neviditelné), především
Svazek obsahuje dva texty, které se historicky, obsahově i stylisticky úzce váží k autorově posmrtně vydanému rukopisu Viditelné a neviditelné. Jedná o důležitá a jediná souvislá autorova doplnění tohoto nedopsaného projektu, který je považován za významné a aktuální dílo, ale zároveň je pro svůj myšlenkový obsah i fragmentárnost obtížně interpretovatelný. Oba texty řeší metodologickou otázku
Východiskem analýz, které Merleau-Ponty podává v této knize, je kritika koncepcí, které chování živých organismů pojímají jako kauzální účinky izolovaných neurofyziologických procesů; najdeme tu tedy např. i kritiku Pavlovovy teorie podmíněných reflexů. Vztah psychického řádu k řádu vitálnímu a vztah duchovna k psychičnu je autorem pojímán jako integrace, díky níž se určitá struktura stává částí
Merleau-Ponty je přesvědčen, že na svět, jak se nám odhaluje ve vnímání, máme sklon zapomínat. Zde předkládaných sedm rozhlasových přednášek z roku 1948 (jejichž obecným tématem bylo „utváření myšlení“) je soustředěným znovuobjevováním vnímaného světa.
Kniha jednoho z nejoriginálnějších filozofů 20. století a významného představitele současné ontologie a fenomenologie. Druhé, opravené vydání.
Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie. Merleau-Ponty domýšlí své východisko v úvahách o prostorovém, sexuálním, řečovém intersubjektivním rozměru tělesnosti, aby vyvodil důsledky pro klasická filosofická témata, jako je čas, myšlení či svoboda.