Šokující, ohavné a „nelidské“ – takové přívlastky dostávalo skalpování čili trofejní zvyk zbavující nepřítele jeho vlasů i s různě velkou částí kůže z hlavy. Obsáhlá knižní monografie pojednává o dlouhé historii skalpáže se zvláštním důrazem na nativní, indiánské kultury Severní Ameriky. Ovšem není to jen americký fenomén. O skythském skalpování v Eurasii psal již antický Hérodotos před 2500 lety
Všichni lidé všech dob si dávají jména, mají vymezenou rodinu a příbuzné, dávají si dary, zdobí svá těla, pečují o vlasy, počítají, užívají gest, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, znají zákony, truchlí či nějak „tancují“. Roku 1945 pořídil kulturní antropolog George P. Murdock na základě nasbíraných dat klasický soupis tzv. kulturních univerzálií čili jevů, jež jsou společné všem
Vlasy – ať už jsou na hlavě, či ne, ať jsou bohaté, husté, či jen řídké, dlouhé, anebo krátké, svázané i nesvázané, barvené, nebo přírodní – definují jedince a jeho roli ve společnosti. Odkazují k jeho genderu, pohlaví, sexuální do¬stupnosti, věku, sociálnímu statusu, či dokonce politickému názoru. Tato kniha nabízí interdisciplinární a unikátní pohled na přepestré významy kštic, vousů, paruk,
Kdy si první člověk vpravil pod kůži barvící pigment? Jistotu nebudeme mít nikdy, ale každopádně již víme, že tetování provází lidstvo nejméně po dobu 5300 let. Nejstarším důkazem je totiž mumie alpského Ötziho, který má na těle řadu modravých čárek; dost možná nikoliv z krášlicích, ale z léčivých či magických důvodů. Lidé tak činili kvůli svému „zkulturnění“, z rituálních důvodů, ale i proto,