Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na
Někdejší nouzová kolonie a dnes unikátní brněnská čtvrť Kamenná kolonie slaví stovku. Brněnský spisovatel Martin Reiner ve spolupráci s architektem Radimem Horákem a dalšími příznivci legendární Kamenky připravili ke kulatým narozeninám jedinečnou knihu o historii místa, v níž se prolínají velké dějiny s malými příběhy lidí, kteří po několik generací vdechují život místu odsouzenému od samého
Třináct skvělých výtvarníků – třináct velkoplošných realizací na zdech domů v brněnském Bronxu! František Skála, Eva Koťátková, Krištof Kintera, Vendula Chalánková, Milivoj Husák, TIMO, Kateřina Sidonová, Adam Štech a další, včetně světově uznávaného Rusa Marata Danilyana! Městská galerie v brněnském Bronxu je zřejmě největší pouliční galerií ve střední Evropě. Město Brno a spolek Nový
Devět předních českých výtvarníků - devět velkoplošných realizací na zdech domů v brněnském Bronxu! František Skála, Eva Koťátková, Vendula Chalánková, Milivoj Husák, TIMO a další, včetně světově uznávaného Rusa Marata Danilyana! Městská galerie v brněnském Bronxu bude už brzy největší pouliční galerií ve střední Evropě. Město Brno a spolek Nový Bronx spojili své síly v projektu, který chce
Nejlepší autoři z nakladatelství Host a Druhé město napsali text na motivy z „černé kroniky“, a tak vznikla obsáhlá povídková antologie s názvem Krvavý Bronx. Jejich texty se týkají a dotýkají brněnské čtvrti známé jako Bronx, což není její oficiální název: takhle se sociálně vyloučené lokalitě už dobrých třicet let říká. Všechny ty zprávy a zprávičky ovšem pocházejí z druhé poloviny 19. století
Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky. Není v tom sama; Reinera nepřitahuje exotika extrémů, svět jeho povídek ukazuje takříkajíc ke střednímu proudu, kde nás chtě nechtě pluje (či se stébla chytá) nejvíc, kde žijeme své příběhy ve vlastní šťávě: Může za to matka, otec
Martin Reiner vydal v lednu 1996 sbírku s názvem Decimy. Od té doby napsal devět dalších knih – a za tu poslední, román Básník o Ivanu Blatném, získal Cenu Josefa Škvoreckého a Knihu roku Magnesia Litera. Po dvaceti letech se vrací k básnické formě decim (deset veršů, rýmování ve dvou slokách abbab, ccddc) a z velkého množství napsaných textů do knihy vybral takové, které tvoří co nejpestřejší
Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na
Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však
Samotné texty, kterých se nakonec na 176 stránek vešlo padesát čtyři, jsou rozděleny do dvou částí. V té první najdete většinu milionářských okýnek, v té druhé pak kritičtější výbor ze starších fejetonů, psaných většinou také pro MF DNES.
Muž fajčí v prebúdzajúcej sa jarnej záhrade... je pod mrakom, chladno... atmosféra pripomína koniec januára, aj keď je marec. Muž chvíľu premýšľa, potom ide dovnútra venovať sa svojim záležitostiam. Nasledujúceho dňa je však ešte chladnejšie.. a keď o niekoľko dní začne vo vzduchu poletovať sneh, mužovi je jasné, že to, na čo myslel, sa naozaj stalo: opäť je tu jeseň