Další pokračování příběhů pro holky, co milují koně „Marengo!“ vykřikla jsem a rozběhla se tak, jak jsem ještě nikdy v životu neběžela. I Marengo tryskem téměř letěl po písčité cestě a za ním se zvedal oblak prachu. Zastavila jsem se a zbytek cesty nechala na Marengovi. Čím víc se blížil, tím běžel pomaleji a jen několik metrů přede mnou přešel do kroku. Přešťastná jsem vraníkovi padla kolem
Z prodlouženého cvalu ti dva zastavili takovým skluzem, jaký jsem zatím viděla jen v televizi. Jak Indira prudce zastavila, zpod jejího břicha se vyvalil oblak prachu. Jedno tedy Sörenovi musím přiznat. Jezdit opravdu umí. Jenže Pia je nejméně dvakrát tak dobrá. Proto si taky kvůli ní nedělám žádné starosti. Daleko víc o Marenga. Ten totiž neběžel dostih už celou věčnost. Možná, že opravdu
Když jsem tehdy od našich Auroru dostala, ani ve snu by mě nenapadlo, že se do ní tak zblázním. Jo, přišla jsem o rozum. Teď bych si přála, abych přišla ještě o něco jiného. Přesně tak! A to o strašlivý strach z ježdění. Spousta lidí si určitě řekne, k čemu je dobré být pyšnou majitelkou nádherné klisny, když se tak děsně bojím na ní jezdit. Jenže pro mě je Aurora mnohem víc než zvíře, na kterém