Může být skleněné oko živé? A co mrtvý muž? Můžeme se na běžné cestě ocitnout tam, kde se všechno mění? Končí náš pokoj protější stěnou? Vede cesta přes děsivá místa k území míru a bezpečí? A co všudypřítomní ptáci, stromy a další rostliny? A co zjistí plážový slunečník? Co se šílenou sousedkou? Co vidí vyšetřovatel příčin požáru? Tohle je uvnitř sbírky básní Lukáše Marvana Mrtvý muž a skleněné
Poslední sbírka básníka, srílanského budhistického mnicha, hasiče. Po pěti letech odmlčení napsal knihu vyrovanou, čistou, krásnou...
V dubnu 2003, po půlročním pobytu v Asii, odložil Lukáš Marvan roucho buddhistického mnicha a vrátil se ze srílanské džungle zpátky do Čech, aby zde znovu vplynul do každodennosti čtyřicátníka s jejími radostmi i starostmi. Konfrontoval tak zkušenost, kterou získal v asijských klášterech, s všední realitou západního člověka. Ovlivnilo meditační poznání prázdnoty a pomíjivé podstaty skutečnosti
Texty ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované básně, na které jsem náhodou ve svých rukopisech narazil. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme. Setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste