Monografie se zabývá životem a dílem katolického teologa Antonína Salajky (1901–1975), prvního československého absolventa římského Pontificio Istituto Orientale a znalce pravoslavné teologie. Jádrem knihy je analýza Salajkovy eklesiologie a definice církve, v níž tkvěl i gordický uzel ekumenismu. Autor přibližuje Salajkovu ideu sjednocení všech křesťanských církví na základě pečlivého definování
Publikace představuje nejnovější milníky a podoby českého a slovenského bádání týkajícího se křesťanského Východu – specifického a pestrého, přesto u nás stále okrajového oboru humanitních věd. Kolektiv autorů, z nichž většina působí na akademické půdě několika univerzit v České republice a na Slovensku, příležitostně též v zahraničí, seznámí čtenáře s odbornými otázkami spjatými se Slovenskem,