Obrovský počet dětí na celém světě vyrůstá bez otce. Luigi Zoja zkoumá příčiny tohoto jevu a vysvětluje jeho podíl na sociálních a psychologických problémech lidstva. Využívá přitom své znalosti antropologie, kulturních dějin, literatury i vlastní profese jungovského psychoanalytika. Otcovství definuje v opozici k instinktivnímu mateřství, jako projev vůle a záměru, a vyzdvihuje na něm především
Luigi Zoja, autor známého souboru esejí Soumrak otců, se ve své knize Dějiny arogance zabývá psychologií vývoje a jeho limity počínaje starověkem, vlivem náboženství a mýtů v této oblasti na současnost a důsledky, které jsou patrné až do dnešních dnů. Neustálé využívání zdrojů planety a vývoj technologií, který nemá hranice, v nás vzbuzují obavy. Logicky si klademe otázku, kdy začal tento závod
Přední italský psychoanalytik (nar. 1943) a autor mnoha prací vytvořil v této knize svůj literární obraz otce formou mozaiky z kratších nebo delších elegantních esejů. Využívá přitom výborné znalosti kulturních dějin a analytického zacházení s dobovými obrazy otce. Čtenáře nejprve zavádí do říše savců, kde samci soupeří o samice, aby nejsilnější mohl rozsévat své geny a ostatní mu sloužili