Není s jistotou přesvědčená, že to zvládne, ani že bude spokojená. Jen to chce ještě zkusit, když se to takhle naskytlo. Loni už téma násilně uzavřela, nyní k ní přišlo zas. Tentokrát dokonce takhle osudově. Chce toho tedy využít, znovu se k tomu vrátit. Dotáhnout věci z minula. Konečně se naučit most (a z něj pak přemet), kynuté těsto a perníkovou chaloupku. Být k dětem slušná za všech okolností.
Daly jí pěkně zabrat. Ohrožené děti. Prvně je zažila před několika lety během pandemie. Tenkrát jí málem hráblo, vůbec to nezvládala. Přesto vzpomíná v dobrém. Chtěla to časem zkusit znovu. Když se postupně ukázalo, že do té původní organizace už se nevrátí, – tu větev si podřízla sama, to je fér říct – hledala jinde. Průběžně, napříč republikou. Mezitím našla bezdomovce. Možná, že nový směr?
Přijela na týden, zůstala tři čtvrtě roku. Ve věku přes třicet, mámě na krku. Svět se zastavil, nedalo se nic dělat. Když už musela zůstat v Česku, chtěla být aspoň užitečná. Pomáhat, dělat něco, co má smysl. Dosud s tím měla jen dobré zkušenosti. Inspirativní kolegové, zajímavá práce, ze které byla nadšená. S tímhle očekáváním šla do Klokánku. Ten náraz nemohl být větší…