Jsem Mau – divoká kočka, která se narodila mezi pyramidami. Ale osud mě zavál jinam… Toulala jsem se, bojovala, ztrácela i nacházela. A když už jsem si myslela, že patřím jen sama sobě, objevila jsem něco silnějšího – kočičí sirotčinec a v něm domov. Lidi, kteří mě nezlomili, ale přijali. Lásku, která se nebojí drápů. A taky jednoho kocoura, který by si radši ukousl ocas, než aby přiznal, že beze
Zdravě a žravě k vysněné postavě! Všichni chceme být štíhlí, štíhlejší nebo dokonce hubení. Hubneme do plavek, shazujeme kila po Vánocích, zkoušíme stále dokola zázračné diety, které nás bez námahy zbaví nevzhledných pneumatik kolem pasu a „madel lásky“ na bocích. Co si budeme povídat, většinou to končí stejně - jojo efektem a zklamáním. Pokud nesnášíte slovo dieta, milujete jídlo, jste od
Svět je vzhůru nohama, ale Miky Marný se jen tak nedá! Začne to jako splněný sen – z rozhlasu se ozve hlášení, že škola se do odvolání zavírá! Žádný pořádný záškolák by si snad ani nemohl přát nic lepšího! Jenže se ukazuje, že nařízená karanténa (nebo spíš haranténa, jak ji překřtí nasupená uklízečka) má i svoje nevýhody. Mikymu chybí skejt i kamarádi, děda chodí z nouze na pivo do koupelny a
Miky Marný je úplně normální šesťák – nesnáší učení (protože na světě je přece spousta užitečnějších věcí, než sedět jako bábovka nad úkolama), občas dostane poznámku (protože je někdy tak trochu drzý) a sem tam zajde i za školu (nejvíc ale o víkendu, protože školník zapomíná vypínat wi-fi , takže si tam Miky může hrát na tabletu, i když mu to doma zrovna zakážou). Hlavně je ale Miki dobrej kluk,