Kniha je zaměřena na archeologii virtuálního prostoru a putující koncept „odpoutaných obrazů“, které ho zaplňují a utvářejí. „Odpoutanými obrazy“ jsou myšleny obrazy, které se odpoutávají od plochy, okna, rámu a centrální perspektivy, přesně vymezených stylových etap, diskurzu tradiční uměnovědy. Text zkoumá jednotlivé strategie odpoutávání obrazů, nejprve v české moderně přelomu 19. a 20.
Studie Kateřiny Svatoňové, která se zabývá vývojem vnímání prostoru ve filmu a filmových teoriích a jejich vztahu k obecným prostorovým teoriím v literatuře, psychologii, fyzice či filosofii a k reálnému, žitému prostoru. Autorka dochází k závěru, že prostor je základní kategorií, na níž stojí film jako umělecké dílo, i jako médium zprostředkovávající realitu. Film tak je na pomezí fikční