KATEŘINA LACHMANOVÁ v knihe Sila modlitby príhovoru odhaľuje nesmiernu duchovnú moc, ktorú získava kresťan ochotný „zastávať druhých“ pred Bohom. Pozýva čitateľov, aby v modlitbe objavili oveľa viac než prosbu za seba – aby v nej našli bránu pre Božie pôsobenie v životoch blížnych, ktorí to najväčšmi potrebujú. Na príkladoch z Biblie i súčasných svedectvách môžeme vidieť, že príhovor nie je
Témou knihy Dve tváre lenivosti nie je iba lenivosť v bežnom ponímaní, ale aj v širšom zmysle slova. Ide totiž o vnútorný rozklad, ktorý sa u niekoho prejavuje ako nedbalosť a nečinnosť, zatiaľ čo u iného ako horúčkovitá aktivita či svojvoľné trieštenie pozornosti a vnútornej energie srdca. Knižka teologičky a psychologičky Kateřiny Lachmanovej teda nie je určená iba tým, ktorí robia málo alebo
Edícia Kresťanský život, 4. zväzok Boh ako starček, bábkoherec, policajt, milosrdný Boh alebo tyran... Karikatúry Boha sú čisto ľudským výtvorom, presnejšie produktom ľudskej psychiky, ktorá si z čriepkov rôznych informácií a vlastných vzťahových skúseností vytvára obraz Boha viac či menej odlišný od originálu. Najväčší vplyv na náš prvotný obraz o Bohu majú skúsenosti s pozemským otcom – dobré,
Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“. Kříž je ústřední symbol křesťanství, proto v něm musí být zakódována radostná zvěst, několikavrstevná „dobrá zpráva“ – bohužel ne vždy na první pohled čitelná. A z toho důvodu vznikla
Kateřina Lachmanová – známa česká teologička a psychologička – vo svojej najnovšej knihe Kríž ako strom života upriamuje pohlaď na Kristov kríž ako jadro kresťanskej viery. V čom spočíva jeho sila pre veriaceho človeka? Je iba symbolom umučenia, alebo nádejou, o ktorú sa možno oprieť? Prečítajte si o radostnej zvesti, ktorú prináša, a dozviete sa, prečo ho cirkevní otcovia pripodobnili k stromu
Svatá Terezie z Lisieux (1873–1897) nás učí žít a přimlouvat se s velkou důvěrou, jako děti nebeského Otce, který je mocný a svrchovaný, ale i milosrdný a až marnotratně štědrý: „… všechno, co mám, je tvé“ (Lk 15,31). Na její přímluvu můžeme očekávat mohutný déšť růží (milostí), který slíbila před svým odchodem do nebe, obzvlášť když v nebi slaví nejen kulaté narozeniny, ale i sté výročí svého
Přímluvná modlitba není totéž co prosebná modlitba. Prosit můžeme jak za druhé, tak i jen za sebe a za své potřeby. Prosit za sebe není nic špatného. Písmo nás často vybízí, abychom se obraceli na Boha s dětskou důvěrou ve všech svých potřebách. Na rozdíl od prosby je ale přímluva zaměřena především na druhé a na jejich potřeby. Někdy ovšem propadáme pocitu, že modlit se za druhé a za svět je tou
Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění. Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím spojené,
Poznáme dva druhy duchovnej neslobody, s ktorými má osobnú skúsenosť azda každý človek: väzenie „neodpustenia“ a väzenie „samospravodlivosti“. V prvom prípade niekto človeku ublížil a on nedokáže povedať „odpúšťam“, v druhom prípade sa previnil on sám a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takéhoto stavu, ťažkostiach, ktoré sa s ním spájajú, a ceste k uzdraveniu hovorí kniha známej
"Naděje je schopnost být dobré mysli v okolnostech, o nichž víme, že jsou zoufalé," napsal G. K. Chesterton. Kniha známé autorky nám přibližuje ctnost křesťanské naděje, která se opírá o víru ve Vzkříšeného; nejde o pouhý optimismus, a už vůbec ne o snahu nasadit si růžové brýle. Téma je vysoce aktuální: "Léky, které dnešní svět potřebuje, jsou vedle vakcíny také naděje a bratrství,"
Tématem knížky není pouze lenost v klasickém a tradičním pojetí, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie neboli vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností, u jiného naopak horečnou aktivitou či svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Není tedy určena jen těm, kteří dělají málo nebo nic, ale i těm, kteří dělají příliš mnoho, puzeni však vším
Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění. Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím
Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.
Čtvrté vydání vychází v mimořádném Roce milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem. Jsme zváni, abychom o Božím milosrdenství více rozjímali, protože ono je pramenem radosti a pokoje, ale i touhy nechat se jím proměnit. Knížka obsahuje čtyřicet krátkých úvah, inspirovaných výroky Písma, svatých i nesvatých, zkrátka těch, kdo poznali Boží lásku a uvěřili v ni. Reflektuje Boží milosrdenství vůči
Jestvuje dvojaký typ duchovnej neslobody, s ktorou má osobnú skúsenosť snáď každý obyvateľ planéty Zem. Je to „väzenie neodpustenia“ a „väzenie samospravodlivosti“. V prvom prípade niekto človeku ublížil a on nedokáže povedať „odpúšťam“, v druhom prípade sa on sám previnil a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takéhoto stavu, o ťažkostiach s tým spojených a o ceste ako z nich von
„Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě někdo člověku ublížil, a on neumí říci odpouštím, v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění. O možných příčinách takového stavu, těžkostech s tím spojených,
Niekedy máme pocit, že modliť sa za druhých a za svet je tá najmenej účinná služba, akú môže človek konať. Modlitba príhovoru je však mocná duchovná zbraň, nie iba akási výplň voľného času tých, čo nevedia alebo v danej chvíli nemôžu urobiť nič lepšie. Jej prostredníctvom sa v neviditeľnej sfére odohráva duchovný zápas, ovocie, ktorého sa časom prejaví viditeľným spôsobom. Modlitba príhovoru je
Niekedy sa nám možno nádej javí ako niečo "proti prírode", niečo neprirodzené pre našu skeptickú mentalitu. Prostredie cirkvi v tomto smere nebýva výnimkou. Život bez nádeje však patrí k pohanskému spôsobu života. Ak sa nám teda nádej vytráca, naše kresťanstvo je neduživé, niečo s ním nie je v poriadku. Ak je však nádej Božím darom, prečo sa nám jej nedostáva? Alebo sme snáď za istých okolností
Autorku poznajú čitatelia už z prvého slovenského prekladu jej knižky Zamknuté zvnútra. Aj druhá kniha vydaná v slovenčine je vynikajúca, zaujme novým spracovaním a vysvetlením pojmu lenivosť. Autorka ho definuje nielen v tradičnom chápaní, ale aj v rozšírenom význame, ktorým označuje tzv. vnútorný rozklad. Ten sa u jedného prejaví nedbalosťou, u druhého horúčkovitou aktivitou či svojvoľným
Kniha o dôsledkoch neodpustenia a samospravodlivosti v živote jednotlivca, Cirkvi i národa.