Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než
Karel Hvížďala vydal na dvacet knižních rozhovorů, v nichž zůstává v pozadí za těmi, které zpovídá. V této knize se tentokrát odkrývá interviewer, Karel Hvížďala, a její spoluautorka Milena M. Marešová podává svědectví o navýsost přemýšlivém člověku, který šířkou a hloubkou záběru svého tázání a vědění směřuje proti trendu dnešní doby s její orientací na specializaci a povrchnost. Knihu lze číst
Jacques Rupnik je známý politolog specializující se na východní Evropu. Studoval na Sorbonně v Paříži a na Harvardské univerzitě v Cambridgi. Od roku 1982 je profesorem na Institutu politických studií v Paříži. Je autorem několika knih o východní Evropě a evropské integraci. V rozhovorech s Karlem Hvížďalou reflektuje politický vývoj především ve středoevropských zemích, hodnotí postupující
Knížecí život Karel Jan Schwarzenberg v tomto knižním rozhovoru, jehož podstatná část vznikla už na konci roku 1989, vzpomíná na své předky, zejména na ty, kteří už od poloviny sedmnáctého století žili trvale v Čechách. Pokouší se definovat roli šlechty na konci dvacátého století, hovoří o své rodině, přátelích a zajímavých lidech, s nimiž se v životě setkal. Kromě rodové historie se kniha
Eseje známého novináře a beletristy shrnují jeho přemýšlení o stavu české společnosti, českého jazyka a „české duše“ poslední doby. Hvížďalovou výsadou je síla diagnózy, jeho odstup, s nímž sledoval české prostředí z německého exilu (1978–1990) mu dosud napomáhá vidět to, co očím mnoha jiných publicistů a spisovatelů zůstává skryté. Hvížďala je často nesmlouvavý k malosti českých poměrů a k
Autor Karel Hvížďala se v knize Mardata věnuje především dějinám rozhovoru, protože takový text u nás doposud chyběl. Dále nastiňuje stručnější dějiny rešerše a dějiny cenzury a zabývá se i esejem, který srovnává paměti zakladatele časopisu Der Spiegel Rudolfa Augsteina se zakladatelem Reportéra, Stanislavem Budínem. Karel Hvížďala v knize říká: „Moderní noviny jsou mardata, což je aramejsky
Druhá kniha fejetonů volně navazuje na předešlý úspěšný Osmý den týdne. K babičce, hlavní postavě prvních příběhů, se tentokrát výrazněji připojuje Hvížďalův dědeček a další postavy české společnosti 20. století ? malíři Jan Zrzavý a Antonín Pelc, spisovatel Viktor Fischl, kreslíř Vladimír Jiránek, fotografové Oldřich Škácha a Josef Koudelka, divadelník a básník Jiří Suchý. Ani tentokrát