Kniha Josefa Vojvodíka přináší nový a originální pohled na českou poezii především druhé poloviny 20. století, zvláště na poezii několika básníků, kterou čte a interpretuje jako poezii „výjimečného stavu“. S tímto pojmem, známým z „politické teologie“ Carla Schmitta, však autor pracuje v širším kontextu jako s metaforou tvůrčího aktu a samotného básnictví. Autor zároveň ukazuje, že poezie je také
Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma „patosu“ a „patetičnosti“ v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny „Sedm v říjnu“ (1939–1941) Pavla Kropáčka (1915– 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901–1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém
Kniha českého literárního vědce, historika umění a estetika Josefa Vojvodíka zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy