Co je v dnešní době vědecký objev? Jaké místo a význam má věda v soudobé společnosti? A zbývá v ní prostor pro skutečně tvořivé myšlení? Pánkova nová próza je zasazená do Dublinu, kam se hlavní hrdina vypravil na konferenci o astrofyzice. Až na místě zjistí, že mu anonymní recenzenti prestižního vědeckého časopisu „zabili“ přelomový objev. Po konfliktu s ostrahou konferenčního centra, která ho
Jsem architekt se specializací na visuté a zavěšené mostové konstrukce, podílel jsem se jako inženýr-architekt na projektech největšího visutého a nejdelšího mostu světa. Žil jsem deset let v Norsku a Austrálii. Hraju v kapele na basu, jsem horolezec a procestoval jsem po konferencích celý svět. Ženy v mém okolí se do mě bezhlavě zamilovávaly. Miluju je. Svoje přátele z doby, než jsem odcestoval
Bangalore, Indie. Hotel konferenčního centra je pro Tomáše přijíždějícího na mezinárodní vědeckou konferenci jako malý ostrov známého vyspělého světa v moři hluku, smradu a vřavy rozvojové Indie. Vystaven zmatku a přelidněnosti města se hrdina snaží vyrovnat s kulturním šokem a pocity vykořeněnosti. Do kontrastu s jeho neklidem uprostřed chaosu neznámé země jsou postaveny jeho vzpomínky na
V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to
Bohumil Hrabal, Jack Kerouac, možná i Jack London – to jsou vzdálení literární příbuzní Josefa Pánka. Povídková kniha Kopáč opálů čerpá především z několika let, která autor prožil v Austrálii, ale je také výpovědí o životním pocitu generace, jíž se s pádem totalitního režimu rázem otevřel celý svět. Syrová a nevázaná energie textu podkresluje mnohdy bláznivá a jindy hořká vyprávění hlavního