Svazek edičně zpřístupňuje listiny vydávané v letech 1436 až 1620 pro některá česká a moravská vrchnostenská města, jejichž vydavatelé se v nich snažili garantovat budoucí vývoj náboženských poměrů v dané lokalitě. V případě nejstarších dokumentů z 15. a počátku 16. století šlo většinou o listiny katolických vydavatelů (včetně zeměpánů Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského), kteří
O Ježíšově utrpení a lásce k lidem se učíme díky básni Salve mundi salutare, připisované cisterciáckému opatu Arnulfovi z Lovaně (asi 1200 - 1250). Nesledujeme zde Krista krok za krokem jako při pašijích, ale hledíme na jeho utrpení a spásonosné skutky skrze jeho ruce, nohy, kolena, bok, hruď, srdce a tvář. Ježíšovy ruce se dotýkají nemocných a uzdravují je. Jeho srdce bije pro člověka a
Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám. Je Bůh opravdu středem našeho života? O čem pochybují věřící a o čem ateisté? V čem spočívají výzvy pocovidové doby? Jaké spirituální potřeby mají lidé
Kniha Josefa Hrdličky otevírá otázku, co je exilová poezie a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika. Složitý a proměnlivý fenomén exilu sleduje na příkladech literárních textů od antiky do současnosti a na pozadí historické poetiky exilu se zabývá českými básníky, kteří odešli ze své země po roce 1948 a výrazně se podíleli na literatuře psané v zahraničí. Na
In his book Josef Hrdlička opens the question of what exactly constitutes Exile Poetry, and indeed whether it amounts to a category as fundamental as Romantic or Bucolic lyricism. He covers the intricately complex and diverse topic of exile by exploring selected literary texts from antiquity to the present, giving due attention to writers that have influenced the exile discourse; from Ovid,
Od počátku církve se věřící s velkou důvěrou obracejí k svatému Josefovi jako k tomu, kdo žil s Ježíšem a Marií ve skryté, láskyplné jednotě a blízkosti, chránil je a sloužil jim. Také my se k němu obracíme ve svých potřebách a modlitbách a doufáme v jeho přímluvu.
Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol. Další kapitoly se zabývají texty o kamenech Rogera Cailloise, nebo se věnují Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi a
Kniha je pozdravem do našich rodin, kde se mezi rodiči a dětmi v prostředí důvěry, lásky a vzájemného sdílení předávají charakterové podněty umožňující rozlišovat mezi dobrem a zlem, objevovat krásu v obyčejných věcech, rozvíjet tvořivou představivost, a vstupovat do dialogu s Tím, kdo nás lidi jako první oslovil, nazval svými dětmi a vyznal nám lásku. I slovesné umění a krásná literatura dokážou