Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám. Je Bůh opravdu středem našeho života? O čem pochybují věřící a o čem ateisté?
Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014-2020. Josef Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem. Také múzičnost básní je nevšední. Jeho pohledna svět nezapře profesi filozofa.
Kniha Josefa Hrdličky otevírá otázku, co je exilová poezie a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika.
In his book Josef Hrdlička opens the question of what exactly constitutes Exile Poetry, and indeed whether it amounts to a category as fundamental as Romantic or Bucolic lyricism.
Od počátku církve se věřící s velkou důvěrou obracejí k svatému Josefovi jako k tomu, kdo žil s Ježíšem a Marií ve skryté, láskyplné jednotě a blízkosti, chránil je a sloužil jim. Také my se k němu obracíme ve svých potřebách a modlitbách a doufáme v jeho přímluvu.
Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol.
Kniha je pozdravem do našich rodin, kde se mezi rodiči a dětmi v prostředí důvěry, lásky a vzájemného sdílení předávají charakterové podněty umožňující rozlišovat mezi dobrem a zlem, objevovat krásu v obyčejných věcech, rozvíjet tvořivou představivost, a vstupovat do dialogu s Tím, kdo nás lidi jako první oslovil, nazval svými dětmi a vyznal nám lásku.
