Autor zachytil přístup osvícenské společnosti druhé poloviny 18. století k problematice ďábla. Základem, na němž stavěl, mu byla dogmatika katolické církve, ale tento barokní přístup osvícensky doplnil výroky slavných filosofů, od Platóna přes Maimonida až po Leibnize, aby tak dospěl k rozlišení pravé posedlosti od nepravé a k výkladům o skutečné míře ďáblově moci. Takto získané poznatky srovnává