Stačí pár dní a z úplňku je nov, svítí jen oči kocourů a sov. Ženám se náhle nedostává slov a začíná nám éra katastrof. S dnešním stavem světa se Jiří Žáček vyrovnává s nadhledem. Odkládá růžové brýle a vidí obraz světa, který nepotěší, a přesto v něm objevuje krásu, radost a naději. Éra katastrof je proti humoru a zdravému rozumu bezmocná.
Je až neuvěřitelné, jak se verše v knize Básně a nebásně shodují s barevnými ilustracemi Josefa Velčovského. V knize je jich celá galerie, vytvářejí prostor, ve kterém se Žáčkovy básně bezpečně pohybují jakoby ve svém vesmíru. Rozum a cit v nich dosahují rovnováhy, i když žádnou chvíli nejde vrátit zpátky. Nevrátí se láska, radost nebo sláva a nelze pozdržet ani pocit štěstí, ale můžeme se