Kniha historika PhDr. Jiřího Plachého, Ph.D. z Vojenského historického ústavu v Praze primárně sleduje životní osudy 27 rodáků z předválečného politického okresu Chotěboř, kteří v letech 2. světové války sloužili v jednotkách československé zahraniční armády na Západě i na Východě. Všímá si však i těch, kteří se sice narodili jinde, ale s některou obcí na Chotěbořsku byli spjati institutem
Dne 20. července 2019 ve věku 57 let zemřel významný český vojenský historik PhDr. Ivo Pejčoch, Ph.D. Historii, o níž se zajímal již od dětství, vystudoval teprve po roce 1989. V prvních dvou polistopadových dekádách byl spoluvydavatelem odborného časopisu Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 až do své smrti působil jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Během
Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se
Práce je věnována osudům bývalých příslušníků československé zahraniční armády ve Velké Británii, kteří byli v letech 2. světové války vysazeni za nepřátelskými liniemi, nebo se s nimi pro takové poslání počítalo, a kteří se dožili konce války (celkem 67 mužů). Text je rozdělen do tří tematických celků. V prvním sleduje nejprve začlenění bývalých parašutistů do civilní společnosti v letech
Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako „Dunkerský zázrak“. Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo