Kolektivní monografie představuje první systematicky pojatou analýzu vývoje zdravotnické záchranné služby v českých zemích v období od jejího zestátnění v roce 1952 až po transformaci v krajské příspěvkové organizace v roce 2003. Kniha si klade za cíl zmapovat procesy institucionalizace, profesionalizace a modernizace přednemocniční neodkladné péče prostřednictvím analýzy oficiálního diskurzu a
Kolektivní monografie je věnována zkoumání reflexe dnes již neexistujícího institutu povinné prezenční vojenské služby v širším časovém záběru od nástupu tzv. normalizace v Československu po roce 1968 až do plné profesionalizace české armády v roce 2004. Základní vojenská služba představovala od konce 18. století jeden z důležitých mechanismů fungování moderních evropských národnostních států,
"K vojenské profesi a fungování armády v období komunistického režimu se vztahuje celá řada stereotypů. Armáda je zpravidla vnímána jako poslušný nástroj KSČ připravený vystoupit proti vlastním občanům a plnit agresivní plány Sovětského svazu v probíhající studené válce. Vojáci z povolání pak bývají líčeni převážně jako zaslepení komunisté bezmyšlenkovitě plnící nesmyslné rozkazy. V neposlední