Ve svých svěžích vzpomínkách se spisovatelka Jindra Tichá (85) vrací k československé realitě padesátých a šedesátých let, cestě do anglického exilu na počátku husákovské normalizace, k následující plavbě k protinožcům a dále ve svých vzpomínkách pokračuje i úspěšnou univerzitní kariérou, kterou si vybudovala v novozélandském Dunedinu.
Jindra Tichá přijela na Nový Zéland poprvé v září 1970 a objevila tu neznámý svět, který ji okouzlil. Ještě víc než podmanivě krásná novozélandská krajina, kterou ve své knize rovněž přibližuje, jí učarovali její obyvatelé. Kiwi, jak Novozélanďané sami sebe nazývají, jsou houževnatí, vynalézaví a hlavně nejlaskavější lidé na světě, kteří tento ostrov, jenž byl až do roku 1848 divočinou,
V osudech žen tří generací Jindra Tichá sleduje proměny života u nás, jak se promítají nejen do širokých společenských souvislostí, ale i do nejintimnějšího mikrosvěta každého z nás. Čtenáři se zde setkají především s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála někdejších podnikatelek, která na sklonku první světové války a zejména v nově vzniklém Československu vybudovala v Bratislavě úspěšný
Nevšední cestopis česko-novozélandské autorky, působící několik desetiletí na novozélandské univerzitě v Dunedinu, je věnován kontinentu, který Jindra Tichá poznala za svého několikaletého pobytu v USA, respektive za svého pedagogického působení na tamních univerzitách. Beletristická erudice, kombinovaná s autorčiným postřehem, vytváří z četby působivé dobrodružství. Představuje Ameriku dnešních
Incest mezi blízce příbuznými osobami je ve většině etnik odsuzován. Přesto lidstvo provází již od egyptských panovnických dynastií ve starověku, všeobecné známosti se těší antická báje o Oidipovi, incest v příběhu Lotovy dcery zachycuje i bible, ve středověku dával svolení k takovým manželským svazkům z řad urozených panovnických kruhů sám papež. Přestože literárního zpracování tohoto tématu se
Už se neshledáme v tomto životě se odehrává v průběhu dvou měsíců, které následovaly po 17. listopadu 1989. Tak dlouhá totiž byla návštěva hlavní hrdinky Hany, která po nekonečných téměř dvaceti letech emigrace přijíždí do Čech, doslova pár dnů po listopadovém masakru na pražské Národní třídě. Konfrontace stavu české společnosti po konsolidačním martyriu s ostatním vyspělým světem je zdrcující.
Rozpad komunismu ve východní Evropě měl jeden nečekaný následek. Tisíce nemajetných žen živořily v Sovětském Svazu a ostatních zemích východní Evropy v bídě. Po pádu komunismu, kdy se otevřely hranice jejich vězení, dostaly životní šanci hledat lepší životní podmínky v zemích Západu. Nejjednodušší cesta, jak změnit svůj osud k lepšímu, byla najít na Západě osamělého muže, který je ochoten
Na podzim 1943 přijíždí do Prahy mladý Němec Erich. Byl jmenován profesorem formální logiky na pražské německé univerzitě. Ve světě probíhá už třetím rokem válka. Válečné štěstí se ale začíná obracet proti Německu, které ještě donedávna šlo od vítězství k vítězství. Erich toho ví o válce hodně, až do svého zranění byl kapitánem německé ponorky. Před válkou studoval na nejlepších německých
Jedna z nejpůsobivějších próz české autorky, žijící a působící od počátku 70. let v novozélandském Dunedinu. Jen zčásti autobiografický příběh, vystavěný v působivém kontrastu počátku a konce jedné emigrace, J. Tiché posloužil k tomu, co zřejmě nejlépe ovládá. Totiž k nenásilnému zkoumání hodnot lidského života, neustále poměřovaných vším, co lidstvo ve svém vědění obsáhlo od antiky až po dnešek.