Návrh korsické ústavy (1764–1765) je fragmentárním spisem, který za Rousseauova života nikdy nevyšel. Pro Rousseaua přesto šlo ve věci korsické nezávislosti o záležitost, která mu ležela na srdci, jak je zřejmé z péče, s níž rukopis uchovával, i z naděje, kterou po jistou dobu vkládal do možnosti se k tématu vrátit. První český překlad Rousseauova Návrhu korsické ústavy doprovází rozsáhlá úvodní
Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) tvoří spolu se Společenskou smlouvou (1762) jádro Rousseauovy politické teorie, která zásadním způsobem ovlivnila novověké politické myšlení a revoluce 18. století. Toto vydání přináší první úplný překlad Rozpravy o nerovnosti (včetně dosud česky neotištěných doprovodných textů) a po více než sedmdesáti letech i nový překlad Společenské
"Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já." Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety,
Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712-1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt.
Francúzsky spisovateľ a filozof v diele Rozprava o vedách a umeniach (za ktorú mu Dijonská akadémia v roku 1750 udelila prestížnu cenu) rozpútal proti vedám a umeniam boj, ktorý predznamenal jeho definitívny rozchod s vtedajšími, už vychýrenými mysliteľmi a ich doktrínami. V úvode ešte striktne neupiera vedám a umeniam blahodarné účinky, vzápätí sa však uchyľuje k obžalobe, že súčasné mravy
Zdrvujúca kritika sociálnych pomerov vtedajšej francúzskej monarchie je ukotvená do širšieho kontextu úvah o ľudskom jedincovi jeho poslaní a smerovaní. Rousseau je nanajvýš skeptický voči pokroku ako jednostrannému smerovaniu k zdokonaľovaniu technických zručností a zvyšovaniu materiálneho blahobytu. Kritizuje tiež hlavný nástroj pokroku, vedu Tým, že študujeme človeka, stávame sa neschopnými
Rozsahom malý spis osvietenského filozofa a proroka Francúzskej revolúcie Jeana-Jacqua Rousseaua (1712 – 1778) O spoločenskej zmluve alebo O princípoch politického práva z apríla 1762 je jedným z veľkých diel politickej teórie. Zadržaný francúzskou policajnou cenzúrou na ceste z Amsterdamu, kde vyšiel, mal byť pôvodne skonfiškovaný, ale vďaka priateľom sa do Francúzska predsa len dostáva. Spolu
Autobiografie, která zachycuje poslední období života francouzského politického myslitele a filozofa.
Není mnoho filozofů, jako byl francouzský myslitel Jean Jacques Rousseau, kteří již za svého života výrazně ovlivnili myšlení a chování lidí, není mnoho prací, nevelkých rozsahem, jako je jeho spis O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva, které měly nejen značný dobový význam, ale staly se zároveň díly nadčasovými. Především touto svojí knihou se natrvalo zařadil mezi klasiky