V polovině 60. let byly nejvyšší orgány státu konfrontovány s pasivitou mladé generace, s narůstající kriminalitou v jejích řadách a přejímáním západních vlivů, viditelným např. v hudbě. Zodpovědné orgány byly odhodlány tento stav zvrátit, přičemž si byly oproti zakladatelskému období komunistického režimu vědomy, že se nelze spoléhat pouze na voluntaristická očekávání pozitivního vývoje.
Prokuratura představovala významný mocenský článek komunistického režimu po celou dobu jeho existence, především pak po roce 1952, kdy byla završena její přeměna na instituci leninského typu. Z orgánu veřejné žaloby se tak stala třídní institucí, jež měla za úkol střežit tzv. socialistickou zákonnost. Její činnost se dotýkala prakticky všech oblastí života společnosti. Tato kniha analyzuje
Po listopadu 1989 se historický výzkum období let 1948–1989 soustředil převážně na odkrývání mocenských mechanismů fungování monopolní vlády komunistické strany, především pak na politicky motivovanou perzekuci. Toto směřování vedlo občas k přílišnému zplošťování pohledu na čtyři desítky let existence komunistického režimu. V poslední době do popředí badatelského zájmu stále více vstupuje
Snaha ovlivnit veřejné mínění – domácí i zahraniční – je přirozeným cílem každého režimu, který se prostřednictvím propagandy snaží jednak o svou legitimizaci a prosazení vlastních cílů, jednak o potření skutečných i zdánlivých protivníků. Také Československo bylo ve svých dějinách vždy arénou i předmětem informačního boje mezi různými vnitřními i vnějšími politickými silami a ideovými směry.
Šedesátá léta minulého století byla ve znamení celosvětového pohybu, hledání alternativ k existujícímu stavu společnosti, který nebyl nikde považován za uspokojivý. Součástí tohoto "globálního vzrušení" bylo revoluční hnutí ve třetím světě, reformní hnutí a revolty v zemích sovětského impéria a protestní hnutí na Západě. K nejvýznamnějším aktérům tohoto celosvětového pohybu patřili studenti.