Tato kniha vznikala z ticha, z naslouchání lidským příběhům a z dlouholeté zkušenosti doprovázení lidí v bolesti, ztrátě a křehkých vztazích. Autorka v ní otevírá témata, která se často odehrávají skrytě – neodpuštění mezi rodiči a dětmi, přerušené rodinné vazby, bolest, kterou nelze snadno pojmenovat, i tiché volání po smíření a přijetí. Jednotlivé kapitoly vycházejí z osobních setkání,
Žijeme v době plné neklidu, v době plné agrese. Hledáme pokoj. Můžeme ho najít v srdcích mužů a žen, kteří stojí na prahu věčnosti, protože jsou moudří a pokorní. Nemusíme daleko cestovat. Stačí navštívit nemocného člověka a vnímat život jeho očima. I do našich srdcí bude pronikat Boží láska, která se nachází uprostřed zápasu v přípravě na smrt. Měli jsme v péči sedmnáctiletého chlapce.
Když člověk ztratí lidské opory, v duši se objeví touha a otázka, zda život pokračuje dál. Nejen vesmír má své zákony, i v lidském nitru jsou zákony, které nám ukazují touhu po životě, který smrtí nekončí. Tato touha je vlastní každému lidskému srdci. Potřebujeme lásku dostávat, ale máme potřebu ji také dávat, a to do svého posledního výdechu. Člověk je určen ke štěstí, a to je zcela vlastní všem
Kniha volně navazuje na autorčinu prvotinu s názvem Hospic – Příběh naplněné naděje. K té napsal výstižnou předmluvu kardinál Miloslav Vlk. Další už bohužel nenapíše, protože zemřel, ale jeho výslovné přání „ve své druhé knize napiš: doprovázela jsem kardinála“ mu zde autorka plní. Na jeho radu v ní také pouští ke slovu několik svých následovníků. Jejich osobní svědectví potvrzují, že se pan
Smrť nás často zasiahne nepripravených. Ako zvládnuť jej príchod?
Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších