Během let 1956–1960 proběhlo na Středním východě velmocenské „střídání stráží“. Britské a francouzské pozice v regionu byly natolik oslabeny, že se Spojené státy, dosud angažované především v zemích přiléhajících k jižní hranici Sovětského svazu, chopily své mocenské role také v arabských zemích. Stalo se tak v posledním období republikánské administrativy prezidenta Eisenhowera, který chápal
Krize na Středním východě 1956, vyvolaná znárodněním Suezského průplavu a začátkem egyptské vojenské spolupráce se sovětským blokem, patří k nejdramatičtějším vrcholům studené války. Složité diplomatické manévry v rámci OSN i mezi velmocemi autor sleduje na základě studia nově zpřístupněných amerických, britských, francouzských, sovětských a izraelských archivních dokumentů a dospívá k závěru, že