Jan Švankmajer buduje svou jedinečnou Kunstkameru na zámku v Horním Staňkově již od 80. let 20. století. Tento pozoruhodný soubor představuje osobitou reinterpretaci renesančních kunstkomor. Prolínají se v něm přírodniny, kuriozity, nalezené předměty, umělecká díla včetně rozsáhlé kolekce art brut i autorovy vlastní objekty. Vzájemnými vztahy a nečekanými souvislostmi vytvářejí svébytný
Nový počin Jana Švankmajera je „příspěvkem k čekání na velký český román“, čekání, které se v místní kotlině periodicky vrací, jako by snad onen „velký český román“ měl být spásou veškeré literatury, a nakonec i nás „nebohých“ Čechů samotných. V případě Švankmajera nemůže být větší ironie. Toto je kniha, která vznikla ze hry a nikoliv z ambice složit čtenáři k nohám literární dílo. Je to značně
V roce 1972 začal Jan Švankmajer pracovat na projektu svého imaginativního Bilderlexikonu. V té době to byl ovšem akt čirého zoufalství, neboť bylo zřejmé, že projekt v plném rozsahu nebude moci nikdy realizovat. Po roce usilovného střihání obrazových podkladů a lepení koláží si uvědomil, že vytvořit jakýsi adekvátní imaginativní odraz Brockhausu nebo Meyers Konversations-Lexikonu je úkol nejen
Pro rozsáhlé dílo Jana Švankmajera je typické nejen překračování hranic tvůrčího projevu, které se bohatě ukazuje v jeho filmové, výtvarné i slovesné tvorbě, ale i schopnost vtisknout těmto objevným cestám jedinečný a zcela nezaměnitelný charakter. Vyplývá to z pevného ideového ukotvení jeho tvůrčího pohledu na svět (i vhledu pod jeho povrch) v doméně surrealismu, jehož konstantou a přímo
Cesty spasení obsahují deníkové záznamy, divadelní hry a různé jiné kratší texty, které si významný český výtvarník, animátor a filmař Jan Švankmajer dělal průběžně během posledních let jak při pobytu doma, tak i při studijních cestách do odlehlých krajin (například Papua Nová Guinea). Kniha je plná postřehů o stavu společnosti a jejím možném vývoji, o literatuře, politice a vůbec názorů na