Doktor Štein měl kdysi neodbytného pacienta Schneidera, který byl na kordy s plotýnkou. Doktor Štein je naučil spolu vycházet, ale pak si sám přerazil páteř a týdny ležel nehybně. Vděčný pacient, a ten je někdy horší než boží dopuštění, začal posílat doktoru Šteinovi každé pondělní ráno příděl vtipů, aby mu bránice trochu namasírovala pajšl. Nejprve poslal Schneider jeden vtip, ten o Goliášovi,
Výběr jeden a třiceti komentářů z rozmezí deseti let, které představuje tato útlá kniha, pozitivním způsobem nabourává stereotypy o práci novináře. Čapkova věta o tom, že nic není starší než včerejší noviny, v případě Jana Schneidera neplatí. Domnívám se, že hned ze dvou důvodů: témata, jimiž se autor zabýval a zabývá, postihují ty nejnebezpečnější problémy naší doby (o čem jiném by také měl psát
Jan Schnieder patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období "zlatých šedesátých let". K tvorbě se pak vrací i v devadesátých letech, kdy píše recitál pro Martu Kubišovou "Vítej lásko".
Doktor Stein měl kdysi neodbytného pacienta Schneidera, který byl na kordy s plotýnkou. Doktor Stein je naučil spolu vycházet, ale pak si sám přerazil páteř a týdny ležel nehybně. Vděčný pacient, a ten je někdy horší než boží dopuštění, začal posílat doktoru Steinovi každé pondělní ráno příděl vtipů, aby mu bránice trochu namasírovala pajšl. Nejprve poslal Schneider jeden vtip, ten o Goliášovi,